12. schůze PSP: Zákaz skládkování recyklovatelného i spalitelného komunálního odpadu

15.6.2014

Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, trochu mě mrzí, že kolega zpravodaj poměrně rychle přešel pozměňovací návrhy, které jsou poměrně zásadní k tomuto zákonu, který je, myslím, i správný, který přišel ze Senátu. Přikládají pozměňovací návrhy, které zásadně mění nakládání s odpady.

Senátní novela zákona o odpadech řeší problematiku výkupu druhotných surovin a s tím spojenou kriminalitu. To je, jak už jsem řekl, správný postup. Bohužel, Ministerstvo životního prostředí se opět snaží využít příležitost a zásadně řešit v rámci této novely zákona také nakládání s komunálním odpadem, a to i přesto, že na minulé schůzi byly podobné pozměňovací návrhy staženy přímo ministrem životního prostředí Brabcem se slovy: "Vzali jsme v úvahu celou debatu, která se vedla v rámci druhého čtení, celou řadu dalších debat s odborníky a rozhodli jsme se, že nepodpoříme pozměňovací návrhy a budeme v odborné debatě o klíčových věcech pokračovat." Zjišťuji, že odborná debata již zřejmě proběhla, byla velmi rychlá, svižná, když podobné pozměňovací návrhy byly před několika týdny znovu předloženy. Nechci se domýšlet, kdo, s kým, kde a jak rychle odborně debatoval.

Česká republika má největší problém s naplněním směrnice o skládkách, kde se členské státy zavázaly snížit podíl skládkování biologicky rozložitelných komunálních odpadů. To jsou kuchyňské a zahradní odpady, dřevo, papírové a bavlněné odpady a podobně. Zde proto rozumím požadavku Ministerstva životního prostředí, aby obce zavedly také tříděný sběr biologicky rozložitelných odpadů, takzvané hnědé popelnice. Požadavek směrnice se ovšem dá splnit dvěma způsoby - buď se odpad recykluje, nebo se odpad spálí. Energeticky a surovinově nejvýhodnější je kombinace obojího, to znamená recyklovat zhruba 60 až 70 % a zbytek spálit.

Problém pozměňovacího návrhu, na který kolega zpravodaj odkázal pouze asi jednou větou, je, že zakazuje skládkování jakéhokoliv využitelného, tedy recyklovatelného i spalitelného komunálního odpadu. Prakticky tím nutí města a kraje, aby se o obojí postaraly zároveň. To mohou udělat jediným způsobem - postavit spalovny, kde budou odpad likvidovat. Správný postup je samozřejmě postarat se o odpad ve dvou krocích - nejprve vybudovat velmi dobrou recyklaci, a pak spálit zbytkový, nerecyklovaný odpad. Ale pozměňovací návrh tohle ovšem nedovoluje, stanovil totiž velmi krátký termín, kvůli kterému kraje a města nebudou mít čas na to, aby nejprve zavedly recyklaci, a pak teprve řešily spalování. Budou nuceny použít rychlé řešení, to znamená rychle řešit přes spalovny.

Zákaz skládkování spalitelných odpadů není originální nápad tehdy poslance Oklešťka, i když myslím, že jeho jméno bude v souvislosti se zákonem o odpadech zmiňováno ještě velmi dlouho. Je to návrh, který už delší dobu v Evropské unii neúspěšně prosazuje lobby spalovacích firem. Vehementně u nás za něj také lobbuje teplárenské sdružení. Není divu. Pozměňovací návrh totiž znamená, že zákon přikáže městům a krajům, aby teplárenským společnostem daly zákaz na likvidaci odpadu. Zákaz skládkování spalitelných odpadů totiž v evropských směrnicích není. Pokud by Česká republika chtěla být hodně přísná, mohla by například zakázat skládkování biologicky rozložitelných odpadů. Tady jdeme opět nad rámec požadavku evropské směrnice. Co je opravdu zarážející, že na zákaz skládkování využitelných - tedy spalitelných - odpadů nebyla dokonce provedena ani analýza ekonomických dopadů tohoto opatření, takzvaná RIA. Můžeme tedy jen odhadovat, jaké náklady tento požadavek ponese od roku 2024. Je evidentní, že bude nutné investovat do nákladných technologií a tyto náklady někdo zaplatí. I proto je nejvhodnější umožnit úpravu odpadů širokou škálou různých technologií, aby si mohly konkurovat. A já znovu upozorňuji, že náklady nevíme.

Pan ministr Brabec jistě ví, že existují studie, například studie Univerzity Karlovy, která v roce 2003 na žádost Ministerstva životního prostředí prověřovala obě varianty. Spočítala, že vysoká recyklace v kombinaci se spálením spalitelných zbytků má nižší investiční i provozní náklady než stavba spaloven. A pokud to pan ministr neví, jistě to v nějakém šuplíku na Ministerstvu životního prostředí najde. Já jsem samozřejmě ochoten uvažovat o návrhu Ministerstva životního prostředí na snížení podílu skládkovaných odpadů, které nepodléhá zpoplatnění, takzvané technické zabezpečení skládek. Ministerstvo životního prostředí zde reaguje na informaci NKÚ, že označením odpadu jako technické zabezpečení skládek přichází Státní fond životního prostředí o obrovské prostředky ze skládkovacích poplatků. Požadavek na omezení těchto úniků se tedy zdá být oprávněný.

Chtěl bych upozornit, že pozměňovací návrhy nepodporuje nikdo. Ani obce, ani odborná veřejnost, dokonce ani ekologické organizace. Pro koho tedy zákony tvoříme? Pro koho budeme dneska schvalovat tento pozměňovací návrh? Nebudeme ho schvalovat pro obce, které s tím nesouhlasí, nebudeme ho schvalovat pro ekologické organizace, které s tím nesouhlasí. Dokonce s tím nesouhlasí ani asociace odborné. Napadají mě tedy jenom spalovny.

Z těchto mnou zmiňovaných důvodů poslanecký klub TOP 09 odmítá zkrácení lhůty na projednání těchto návrhů. Poslanecký klub TOP 09 požaduje projednání v řádné lhůtě 60 dnů.

Nyní mi ještě dovolte pár slov k pozměňovacímu návrhu, který se týká úpravy samotného senátního zákona o odpadech. Tisk 153 je novela zákona o odpadech, která měla řešit jen otázku sběren odpadů, a to v konsensuálním znění, které prošlo Senátem, vládou a prvním čtením ve Sněmovně. Původní senátní návrh senátora Zemana byl odmítnut ústavněprávním výborem Senátu, rovněž výborem pro životní prostředí a hospodářským. Ústavněprávní výbor navrhl rozumné znění a to prošlo i vládou. Dne 19. 6. letošního roku však byl sněmovním výborem životního prostředí opět načten onen dle názoru Senátu protiústavní návrh senátora Zemana ke sběrnám. A co tedy proběhlo v Senátu, abychom si to přiblížili. Senátor Zeman přišel s návrhem zákazu sběren kovových odpadů, úplně původně to byl tisk 196, který byl následně stažen předkladateli a byl znovu načten jako tisk 153, který byl ale navržen jako zákaz ve formě obecně závazné vyhlášky, OZV, obce na jakékoliv zařízení, to je i na kompostárnu, protože všechna zařízení mají souhlas krajského úřadu dle § 14. Paní senátorka Wagnerová a pan senátor Antl po svém vystoupení sdělili neústavnost tohoto návrhu v tomto znění: Není možné rozhodnutím samosprávy vetovat a zasahovat do rozhodnutí státní správy, když samospráva je účastníkem správního řízení a dále má územní plánování jako regulativ. Takto by mohl být pomocí obecně závazné vyhlášky každé jednání zastupitelstva měněn systém, místo, a to u jakéhokoliv zařízení k nakládání s odpady. V případě přijetí novely by došlo k oslabení pojetí práva podle článku 26 odst. 1 Listiny jako institucionální garance autonomní sféry jednotlivce, do níž veřejná moc není oprávněna zasahovat.

To je zjištění našich kolegů ze Senátu. Věřím, že i Sněmovna zachová zdravý rozum a schválí senátní návrh v původním znění, tedy tak, jak prošel Senátem, a pozměňovací návrhy odmítne. Děkuji za pozornost